Vánoční pohádka v Trojlístku

Přicházejí Vánoce a my, tentokrát už třeťáci, vyhlašujeme ve škole sbírku, tvoříme plakáty a necháváme paní učitelku, aby se inspirovala povídáním Josefa Čapka O Vánocích, které nechtěly být, a secvičujeme krátkou pohádku. Podmínky máme ztížené, protože naší starostí je příprava i realizace školní prodejní výstavy Skleněné Vánoce, která koliduje právě s naší návštěvou Trojlístku. Všechno logisticky zvládáme a za vybrané peníze nakupujeme pleny a dobrůtky. My i pan školník přinášíme plyšáky a balíme je pro „ Vánoce“- Nikol Součkovou. Naše spolužačka Kamila, která v době sbírky nebude ve škole, přináší finanční i dobrůtkový dárek v předstihu.
V úterý ráno jedeme s panem školníkem školním autobusem ke Kamenici. Druháky zanecháváme svému osudu (výstava betlémů a řezeb Vladimíra Morávka) s paní učitelkou Kosteleckou v Jindřichově Hradci. Vystupujeme před Trojlístkem, odnášíme dárky, rekvizity…a ručně vyrobené a překrásně nazdobené perníčky od paní mistrové Slepičkové.
Vánoce se paní učitelkou v podání Kateřiny Moravcové nechají „ukecat“ a zlobivým dětem - Veronice Veronákové, Simoně Daňhelové, Lence Novákové, Denise Fižové, Elišce Švecové, Lindě Novotné, Lianě Hrubé (která dětem přiváží osobní dárek) - přinášejí dárky. Konec pohádky si spolu s vypravěčkou, Sárou Pavlíčkovou, vychutnáváme jako pod opravdovým stromečkem – děti trhají obaly a rozdělují si plyšáky. „Škoda že tady nejsou školáci,“ lituje paní ředitelka, „ určitě by si z vaší pohádky vzali ponaučení.“ Pak následuje hraní a povídání s dětmi. Čas v příjemném a milém prostředí letí jako splašený kůň. Když vycházíme ze dveří a blížíme se k autobusu, někdo jen tak pro sebe řekne: „…a zase jsme toho dostali víc, než jsme přivezli.“
V Hradci k nám opět nastupují druháci a jedeme zpátky do školy. Pocity, které provázejí naši zpáteční cestu, mohou směle konkurovat těm, které zažijeme 24. pod stromečkem.

P.S. Ještě jednou děkujeme všem dárcům, kteří ty naše dobré pocity mohou směle sdílet s námi.
Díky!!! 3.M+3.MU